Těla posetá otvory

ze hry Těla posetá otvory:

Hynek za páskou cosi kutí. V rukou má torzo magnetofonu, z kterého se tu a tam vyloudí pískavý zvuk. Neklidně vyhlíží.

Hynek:   

Z protějšího domu se line hudba. Nedokážu ale určit, z kterého okna přesně vychází.           

Za některými okny se pohybují lidé. Jsou zřejmě živí. Jedí. Spí. Často spolu mlčí.

            Za jinými okny se tlumí křik. Nejspíš brzy usnu a má ústa zůstanou zase beze slov.  

            Jakobych ještě zaslechl psa, který náhle rozevřel zeširoka svou tlamu. 
            (Naznačí ústy.) Jen jednou.  

            Intuitivně si  přikládám ruku dolů. Snad je tohle něco jako ta

           
            láska.

            Neočekávaný, náhlý vztah ruky a zvuku. Domnělého zvuku.

           Pomlka.

           Tebe jsem zahlédl několikrát. Málem na tebe cosi ze mne vykřiklo: Uteč!

           Opět jsem si přiložil ruku níž.

V pozadí se zjeví Málina.

Málina:   Nikdy jsem si tě nevšimla.  

Hynek sebou trhne.

Hynek:   Vím. Nemohla jsi. Nebyl jsem vidět.

Málina:  Sledovals mě?

Hynek:   Ne. Nemusel jsem.

              Tys prostě byla vidět.