ODKAZ
Průvodní slova od Tomáše Řepy:
Kde jsou meze autorské subjektivity v komiksu? Kde leží hranice komiksu? Kdy je nám ještě srozumitelný? Může být komiksem nazýván příběh předkládaný v neklasické formě za doprovodu písma, jež neohraničeno bublinou, volně plyne skrze zdánlivě nesourodé stránky. Podobně jako při poslechu recitace poezie vytváříme si vlastní představy, vlastní příběhy, které konfrontujeme s naší fantazií a zkušeností.
Tak vyznívá forma poetry komiksu – „básnivého“ komiksu, kterým Anica Jenski narušuje zažité vnímání komiksového vyprávění. Příběh „Nekřič, nebudeš více“ založený na vlastních představách, snech a touhách nechává prostupovat na pozadí ticha papírové plochy. TICHO, které je věrným motivem autorčiny tvorby, narušuje jemná kresebná linka, v níž žije svůj křehký život hlavní postava. Mačkána, napadána, omezována a potlačována hlučícími pochybnostmi a bolestmi prochází monochromní krajinou a hledá svou cestu k sobě a k druhému. Ač opuštěná, snaží se vymanit z jejich stínu. Ten ji, stejně jako v textu vyřčená slova, však doprovází dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat